Jak jsme se dostali k hraní
historie našeho hraní - doplnitJá (Gonzáles) jsem začal s hraním asi jako plno jiných lidí v té době a dobách předchozích — někdo přivezl Dračí doupě a začali jsme hrát — mě tehdy bylo asi 8 nebo 9 let. Kamarád jezdil za svými bratranci do Prahy a tam samozřejmě hráli i Dračí doupě (tehdá snad nebyla ještě ani verze 1.5) a když přijel po prázdninách domů, tak si to zkoušel s námi zahrát. Vymyslel nějaké rádoby dobrodružství a řekl nám mnoho podivností, řekl bych, že kopíroval, to co hrál předtím, ale my jsme tehdá ještě dělali blbosti a kraviny a furt se ho ptali na nějaké věci, které aktuálně nechtěl zodpovídat. Jedním z vrcholů bylo, když jsme byli u jakých si v právu sběhlých vampírlordů a ptali jsme se jej, jestli můžeme ve městě koupit prak a cosi jiného. To ho pěkně nasralo. Druhým momentem bylo, když na nás začala ječet jedna sousedka, cože to čmářeme po betoně a jsme tak hluční. Kámoš se naštval a už jsme to s ním, co by vypravěčem nehráli. Nicméně stále o tom mluvil a tak člověk získal jakous takous představu o hře.
Když mi bylo 10 let, tak jsem jel na tábor kamsi do Plasů a tam jak jsme se nudili, jsem zkusmo udělal pro pár děcek (bráchové Petr a Radek, tuším Honza a ještě jeden) z oddílu/chatky udělat nějaké dobrodružství. Bylo tam plno blbostí (jako např. rasa malý magický trpaslík a jiné), ale dalo se to hrát a kluky to evidentně chytlo. Jednou jsem jim prozradil, co by jejich postavy mohlo potkat. Oni se o tom bavili a v tom je zaslechl Jura, týpek z jiného oddílu, ale znalý problematiky, sám Pán jeskyně. Přidal se k nám a udělal nám vzorové dobrodružství a mě a jeho spolubydlu ze stanu nechal, ať do dobrodružství vedeme (jeho spolubydla, Milan tuším). Po této události jsme se nemohli dočkat každé volné chvíle a jak jen to šlo, tak jsme utíkali z různých povinných akcí typu „seďte tady v sále a koukejte před sebe“ a pařili dé-er-déčko jak jen to šlo. Nakonec tábor skončil a já dostal od Jury nějaké poznámky ohledně povolání, zbraní, kouzlech, lektvarech a nestvůrách, s tím, že kdybych něco potřeboval, tak ať se mu ozvu na telefon.
Zde musím podotknout, že již nevím, jestli se toto stalo před zážitkem z tábora nebo po něm, ale výsledek to stejně neovlivňuje (tábor tuším byl někdy počátkem srpna, takže se to možná odehrálo souběžně a hrál jsem jen dva týdny, páč před tím jsem byl na jiném táboře). Jednou k nám na Hory přijeli kamarádovi bratraneci z Prahy (na které v té době už mnoho lidí nevěřilo, protože o nich furt mluvil, ale nikdy se neukázali) a přivezl s sebou mimo Battletechu i Dračí doupě. Hráli jsme celý měsíc a všechny to bavilo. Já hrál tehdá za alchymistu (elfa tuším) a když mi ho zabili, tak mi Dan (kamarádův bratranec, co nám dělal Pána jeskyně) mi na férovku řekl, že musim změnit povolání, tak jsem vzal kouzelníka a můj osud co by magiče byl zpečetěn. Dan pak přijížděl každé léto a každé léto až do mých, kamarádových i Danových 14. narozenin jsme hráli Battletech a DrD — pak s sebou přivezl i počítač a už jsme ho k hraní neukecali). Což byla škoda, protože naše sestava kroll bojovník, Barbar chodec, elf/člověk/barbar čaroděj a pár dalších (Petr, kámoš za nímž Dan jezdil, totiž běžně měnil povolání, často byl ale hraničářem). Po pár letech jsem si po Petrovi nechal koupit pravidla 1.5 pro začátečníky a pokročilé.
Když Dan druhého roku odjel, tak jsem prostě vzal poznámky nakreslil mapu dobrodružství a začal hrát s ostatními. Pokoušeli jsem se lanařit různé lidi, ale ve výsledku z toho byly spíše problémy — holky (sestra a její dvě kámošky z bytovky) zařvali na tom, že prostě byly trubky a „znenadání“ je začalo bavit něco jiného (nutno podotknout, že sestra hrála také o prázdninách s Danem, tehdá tuším krollku válečnici) a ti mladší dělali bordel (jako tehdá my, jen oni byli o pár let starší). Druhá ségra taky nějakou dobu hrála, ale opět jí to z nějakého důvodu po nějaké době pustilo. Nicméně jsme začali hrát i s kámošem Petrem ve škole, kde jsem opět dělal vypravěče a hrávali jsme běžně po vyučování v počtu čtyř až pěti. Dodnes jsem nezapomněl na to, že kvůli hraní jsem šel do školy, ačkoliv mě rodiče chtěli nechat doma, a měli jsem umět na češtinu Máchův Máj, který jsem samozřejmě neuměl a získal zaslouženou za 4. Nutno podotknout, že jsme toho dne nehráli 
. Nakonec jsme skočili tak, že do jednoho kámoše se neustále ostatní naváželi (je přirozeně konfliktní a výbušný typ) a navíc začali ostatní tak nějak chlastat.
Protože s mým příchodem na střední školu, jsem nebýval tolik doma (čekání na bus a tak prodloužilo můj pobyt v Klatovech) omezovalo se hraní na výjmečné víkendy, kdy jsme se sešli na Horách. Nicméně jsem tedy začal oťukávat své okolí v nové třídě a hledat potenciální hráče. S Jiřem jsem debatoval o Heroesech III a jejich divném dělení kouzel a nenápadně nadhazoval jméno Dračí doupě, až po nějaké době prohlásil, že by si to rád zahrál. Nakonec jsem před ně rozprostřel svůj plán. Ulovil jsem Páju (spolusedící, tuším alchymista), Kotiho (hraničář), Kamila (kouzelník), Jiře (hraničář), Máru (kouzelník) a málem i nějaké holky, což zařvalo na tom, že jsme měli volno kvůli tělocvikům v jinou dobu. I rozjeli jsme skvělý příběh který vrcholil tím, že kouzelník Camilo Petroni (Kamil) zabil jakéhosi kněze v kostele a celé to tam vykradl, skupinka byla lapena (tam tuším potkali Zdendovu postavu krolla válečníka, který se přidal až asi po půlročním vzdorování ???tady mi selhává paměť, ale mam takýho tucha, že u kočičích lidí již byl a pomáhal jim s opevňováním vesnice a že ho zrovna tohle bavilo???) a vysazena s pár medvědy beze zbraní na zdánlivě pustém ostrově. Medvědi v klecích, které schválně nebyly dostatečně jištěné rozhodli se posnídat družinku. Skupina přemohla medvědy a potkala kočičí lid, který jí poskytl azyl u ní ve vsi, kterou sužovali skřeti a nemrtví. Postupem doby odhalovali tajemství svatyně kočičícho lidu i blízkých kopců. Našli hvězdnou ocel, stali se mocnějšími a hustějšími. Ještě dnes sem tam někdo zavzpomíná na probíhání skřetí horou s tísíci skřety (ne, nezabili je, jen proběhli a něco ukradli), kdy je z vrcholku odnesli gryfové. To přestal hrát Kotilda (podle Jiře kvůli Pájovi, ale podle Kotiho kvůli Jiřovi, že hru až moc žral), že už ho to prý nebaví. Nastaly prázdniny a my hráli dál, Kamilova postava se stala nekromantem a jiné si taky zvadali čaroděje nebo chodce. Docházka nic moc, ale co se dá dělat. Nový školní rok jsem to dohráli a družina konečně zdničila Pána zkázy a byl konec, krásný a epický. Jiř tehdá, ale chtěl pokračování, tak jsme hráli jakési pokračování, které však nemělo žádnou šťávu a vlastně celý předchozí pocit tak trochu poškodilo (i u filmů jsou pokračování často o ničem).
Chvíli byl klid a tak jsme naplánovali novou hru. Koti, Kamil i Mára se na nás vykašlali a tak jsme hráli ve složení Jiř (hraničář Sinthoras), Zdenda (kroll válečník Rambo drakobijec) a Pája (hobit alchymista Squal leonheart) a já jakožto vypravěč. Hra začínala stylem: do vsi přijde kněží hvězd a vy ho máte zastavit. Po několikerém pokusu o jeho zlikvidování (Rambo byl uspán, Squalova šipka vykryta magickým štítem) jej nakonec honili po stromech a domluvili se s ním, že se k nim přidá, a tak jsem se coby vypravěč/hráč taky zapojil do hry, coby Rian zatracený [čti ryjan], elf kouzelník, posléze čaroděj.
Popis hry Rambo + Sinthoras + Squal + Rian
Popis hry trpoši + alchymista + zloděj + skřet + mág
Popis první pluskové hry
Zkráceně o prvním roce hraní, zkráceně o druhém roce hraní a třetím roce hraní
Taky tam někam vtělit jak to bylo s Kostrou, Ondrou, Nikem a Terkou a Katkou...