Nekromant

O nekromantech

Nekromant, již jenom to slovo nahání hrůzu do srdcí lidí, vyvolává profesní zájem u inkvizitorů, rozhořčení a obavy u králů a statečných rytířů. Lidé se nekromantů bojí pro to, jaké mají schopnosti, ale každý může stát stejně dobře na straně dobra i zla — stejně jako kdokoliv jiný — nejde o to, co umíš, ale k čemu to použiješ. Nekromanté nejsou jen děs budící páni živých–mrtvých — stvůr jdoucích proti přirozenému řádu Světa —, ale i ochránci před nimi. Svou moudrostí dokážou léčit a napravovat neduhy, nad nimiž jiní léčitelé kroutí hlavami, rozprávět s dávno zemřelými, provádět pohřební rituály i zkoumat Smrt samu a snad i předvídat cizí úmrtí. Během staletí pokusů o oživení mrtvého, jich bylo jen mizivě úspěšno. Naprostá většina skončila smrtí oživovače nebo vytvořením (probuzením) nemrtvého. Mnozí odpadli od původního účelu cesty a začali povolávat nemrtvé, budovat si z nich svou osobní stráž, jiní armádu. Stali se nebezpečnými a silnými figurkami v mocenských hrách. Vzplávaly pro ně hranice a pořádaly se na ně hony – to když byli oslabení. Dráha nekromanta je o cestě plné nesnází, rozhodování se a věčném balancování mezi životem a smrtí. Svět však není černobílý, i když nekromantské členění na Život a Smrt k tomu svádí.

Prvními nekromanty byli čistokrevní čarodějové. Čarodějové, kteří pitvali mrtvé, studovali nemrtvé, jejich vznik, a zejména navrácení života mrtvému, poražení smrti. Postupem doby se našli jedinci, kteří začali cítit smrt, oživovat nemrtvé či dokonce zvládali do Smrti vstoupit. Tím začal zlatý věk nekromantie jako vědy, poslání i způsobu života s vlastní filosofií. Nicméně jak už to tak bývá, rozvíjející se věda má tendence se větvit do rozličných „podoborů“, které mají rovněž svou filosofii a pojetí světa, života i smrti. s jídlem roste chuť, s mocí arogance a šílenství. Nekromanté v mnoha zemích upadli v nemilost a byli postaveni mimo zákon. Zlatý věk nekromantie skončil. Mnoho znalostí bylo ztraceno a jen obtížně se získávají zpět, z rozpadajících se knih v sídlech dávných nekromantů, z rozhovorů s mocnými nemrtvými nebo vlastním výzkumem — každá z možností je však draze vykoupena.

Probouzení nemrtvých

Probouzení nemrtvých je jedna z nejhrozivějších schopností nekromantů, neboť umožňuje narušovat řád světa a vracet Mrtvé zpátky k (ne)životu. Nejúžasnější na tom je, že to zvládají bez pomoci jakékoliv magie. Jako všechny schopnosti, ale i tato potřebuje patřičný výcvik, protože není tak jednoduché probudit Ducha či Mumii jako Zombii.

Mezi dušemi

Duše je druhá součást nemrtvého — tou první je tělo. Duše jsou tvárné a ve Smrti jich je tolik bez těla, stačí si jen vybrat. Znalost duševních praktik a pochodů dělá z nekromantů ty nejlepší léčitele duší, ale i obávané vypalovače myslí.

Práce s těly

Znalost anatomie a chirurgie jsou základem pro pokročilejší přestavbu těl pro vytváření pokročilejších těl pro mocnější nemrtvé. Odolnost vůči nemocem a jejich léčení či přeměny jsou další z působivých schopností, které se můžeš naučit.

Poutník Smrtí

Vycítění úmrtí v blízkém okolí, zjišťování příčin smrti a dokonce — vstupování do Smrti, procházení Branami a odolávání chladným vodám Smrti.

Uspávání nemrtvých

Kdo probouzí, musí umět i uspávat, kdyby se něco pokazilo. Řada nekromantů dělá tu chybu, že buď umí jen probouzet nebo jen uspávat.

Kouzly a kouzlem

Ačkoliv čarování není to, čím by nekromanté byli proslulí i oni umí čarovat a v mnoha případech nadmíru dobře, zejména ve vitální magii platí za mistry nad mistry. Jejich slabinou je pak nižší počet kouzel, která si mohou zapamatovat, neboť jejich další schopnosti využívají část paměti, kterou by jinak věnovali kouzlům jako běžní čarodějové.