Bohové a bohyně výrazně ovlivňují dění ve světě – tedy alespoň se to veřejně tvrdí – a tak je nezbytné, aby byli popsáni. Dále se tvrdí, že cílem bohů a bohyň není zničit svět, ale ovládnout jej. Obecně jim lidé (a jiné inteligentní formy života) říkají stejnými jmény, jen některé sekty je mohou nazývat jinak – zejména věřící boha, který je na daném území oficiálně zakázán – což nahrává teoriím, že bohové a bohyně opravdu existují.
Bohyně a bohové mají celou řadu lidských vlastností a zaujímají celou řadu póz (milující manželka, dcera, žárlivý manžel, ...), lidé (aj.) je proto často vyobrazují, jen se vzhled liší rasa od rasy (trpaslíci je zobrazují jako trpaslíky, elfové jako elfy, lidé jako lidi, ...; bohové se samozřejmě danému kněžímu zjeví v podobě jeho rasy), z čehož pramení velké množství konfliktů mezi rasami – jak mezi věřícími, tak i mezi kněžími, dokonce může existovat odnož církve, která raději zakáže zobrazovaní dané bohyně či daného boha. Ostatně také proto jsem sepsal změna principů kněze.
Ostatně (zapomněl jsem co psát)
Mnoho z bohů a bohyň (zapomněl jsem co psát)
Veškerá jména čtěte normálně česky, pro jistotu jsem přidal výslovnost a skloňování (druhý pád, uvedeno v psané formě) do hranatých závorek. Bohyně a bohové jsou seřazeni podle abecedy, leč v rámci příbuznosti. Jednotlivé pantheony jsou od sebe odděleny čárou.
Bohužel sepsat všechny bohy do podoby v jaké je Xazdar, není v mých silách, neboť se jedná o velice náročnou činnost (nalezení papírů s popisy, porovnání různých verzí, nutnost počítače, čas), proto tento stav omluvte a spokojte se prozatím s očesanou verzí.
Všichni bohové a bohyně, které zde popisuji nemají, a nechci aby měli, s naším reálným světem vůbec nic společného. Pro jistotu se vyhýbám i symbolům mnohých náboženství (kříž, esetin egyptský kříž, atd.), pokud zde najdete nějaký podobný symbol, pak je podoba zcela náhodná (Síriova Mrazivá jiskra). Jediná dvě jména, která jsem si vypůjčil za našeho světa jsou Sírius (hvězda v souhvězdí Malého psa) a Zefir (bůh větrů v řecké mytologii).
Kněžím a kněžkám se nikdy neříká matko či otče (plus různé další přívlastky), ale buď jménem nebo prostě kněží, kněžka, případně nějak specificky. Kněží a kněžky se mezi sebou oslovují jménem nebo bratře, sestro či jinak obskurně (odpůrče - v případě protikladných božstev).
Bohové se dají hrát mnoha způsoby (podle existence):
Prvním je, že fungují jako v našem reálném světě - tedy neexistují a všechno, co mluví kněží, jsou bludy, udržující sprostý lid v jejich moci, zázraky jen náhody a ti co tvrdí, že mají vydiny nebo s nimi někdo mluví jsou buď skrytí schizofrenici, co mluví sami se sebou nebo jsou tak zmagořelý ze slov svého kněze (čtení v povinné literatuře), že tomu věří natolik, až si sami vykonstruovávají důkazy a nejsou schopni rozlišit realitu a své myšlenky či představy. Je to prostý obchod s deštěm. Běžnou variací je, že kněží hlásají, že daný bůh přijde (jaká paralela s mimozemšťany), až něco nebo když něco.
Druhým je, že opět bohové neexistují za výsledků jako ve způsobu prvním, ale různé zázraky konnají bytosti, které nejsou bohy ani jejich vyslanci (když neexistují), ale mohou to být volní démoni nebo dochové mrtvých či úplně jiné entity, kteří své chráněnce ochraňují i za cenu viditelnosti některých jejich projevů, což se dá opět svést na leccos.
Třetím způsobem je, že bohové existují, ale spí a proto nezasahují, což je jako by neexistovali. Mohou to entity, které stvořili svět a lidi, pak mají velkou moc nezávislou na lidech, a třeba proto spí. Nebo mohou spát, ale jejich moc prosakuje až do světa a může způsobovat rozličné věci (třeba ovládat počasí) nebo naopak tato moc umožňuje život samotný (a když se dostanou moc do blízkosti boha smrti, zemřou - moc tedy pulzuje a její působení není všude stejné), ale stále nezasahují a modlitby vyslyšeny nejsou.
Čtvrtým způsobem je, že bohové byli strořeni až vírou lidí v nějaký princip (bouřky, nebe, noc) a vyvíjeli se z primitivních bohů, které zpodobňovali jako dravce, šelmy a (obavy lovců) přes různé antropomorfy k bohům lidem podobným atd. Tito bohové jsou existenciálně závislí na lidech a jejich víře v ně. Není víra - bůh slábne až zmizí ze světa a skončí existenci.
Pátým způsobem je, že bohové existují, jsou to mocné nesmrtelné bytosti, které se čas od času objeví třeba i ve sféře lidí lhostejno proč. Případně mohou poslat nějakého avatara a tak. Aktivně komunikují se svými kněžími nebo o nich naopak neví a neví, že jsou předmětem uctívání.
Šestým způsobem je, že bohové jsou normální lidé, čarodějové, kněží nebo třeba jiná rasa, ale důležité je, že se za bohy jen vydávají - jejich moc je dána jen tím, že ví a umí více než ostatní, jsou strašlivě dlouhověcí a s největší pravděpodobností přežili mnoho pokusů o zabití. Jsou to falešní bohové. to že v ně lid věří, je sice příjemné, ale k ničemu jinému než udržování pořádku.
Způsoby to nejsou jediné. Na první pohled je patrno, že je možné mnoho kombinací. Např. jedna církev hlásá, že přijde zlý a ošklivý Makuta a k jejich smůle opravdu zlý a ošklivý Makuta spí, ale hodlá se vzbudit. Další církev hlásá o jediném a možném vševědoucím bohu, který však k jejich smůle neexistuje, ale když kupuju zajíce v pytli, tak se nemůžu divit. A další církev hlásá, že bohové přicházejí jednou za sto let v nebezských vozích a oni opravdu přiletí - jako otrokáři. Jak je krásný a rozmanitý svět lži a víry, jakkoliv opravdové či slepé.
Z toho se dá vycházet a mezi církvemi různých bohů (ale i stejného) může zuřit tichý boj o to, kdo komu bodne kudlu do zad. Kdo koho usvědčí ze lži.
Avšak ještě je tu minimálně jeden další přístup: k jeho vysvětlení použiji příměru "vědec chce vědět jak něco funguje (theurg), čaroděj ví, že to funguje a využívá to (čaroděj), věřící věří, že něco funguje (kněz)", pak by bylo vcelku možné a použitelné, že přání je otcem myšlenky. Bohové vlastně neexistují, jen kněží dokáží podvědomně utkávat kouzla, která jim připadají (věří tomu) jako zázraky od čehosi, stejně tak ostatní schopnosti.
oblíbený tvor: jednorožec, jelen
oblíbený tvor:
Přisuzovaná oblast působení: bouře, hromy, blesky, přívalové deště, obecně nepřízeň počasí, náhlá změna, voda, vítr,
Znak: rozeklaný blesk, bouřkový mrak
Popis:
Bouře, co si dělá co chce. Proměnlivá jak počasí – tu udeří silně, tu jen svěží letní sprška. Alespoň tak se to povídá.
Síja nemá moc kněžích ani uctívačů – a když, tak se rekrutují z řad zemědělců nebo poutníků.
Naopak kněží ostatních bohů a bohyň o ní (a nich) rádi mluví jako o nepředvídatelných osobách se sklony k násilí, kterým ani vražda není cizí.
Plusem je, že není problém modlit se k ní (veřejně) i ve svatyních Síria, Quíry, Siodala, Angintrida nebo Araha, Stíny či Zefira.
Její myšlenka dokáže zklidnit nebo naopak rozběsnit bouři, uklidnit vlny nebo přivolat strašlivé krupobití, blesk zapálit dům nebo město. Zlomyslnost jí také není cizí, ale zlá není. Nejeden sedlák se přesvědčil, že není radno na ní nadávat – to pak plískanice může umlátit obilí na poli nebo dlouho nezapršet. Její kněží jsou mnohdy dost zmatení a zbrklí, ale nedá se říct, že by byli zlí nebo prospěcháři.
Vzhled:
Síja bývá obvykle zobrazována jako malé dítko nebo mladá dívka s rozpuštěnými delšími vlasy. Obvykle oblečena v tmavých barvách či odstínech modré. S čímž kontrastují modré oči a bílomodrý rozeklaný blesk v ruce a bouřkový mrak v druhé.
Uctívání:
Na uctívače často koukají jako na blázny, protože, kdo by dobrovolně běhal za bouřky na dešti.
oblíbený tvor: pes, liška
oblíbený tvor: ledník
oblíbený tvor: sokol
oblíbený tvor: skřet
oblíbený tvor: troporský démon
oblíbený tvor: kočka
oblíbený tvor: motýl
oblíbený tvor: sova
oblíbený tvor:
oblíbený tvor: medvěd
oblíbený tvor:
oblíbený tvor:
oblíbený tvor:
oblíbený tvor: tygr; nebo spíš majestátný odvážný gryf? či oba? Ale co pak dát Isile?
oblíbený tvor:
oblíbený tvor: zmije, mamba
oblíbený tvor:
oblíbený tvor: křepelka
oblíbený tvor: gryf
oblíbený tvor:
oblíbený tvor: co mu sem dát úhoře a udělat z Vodana trošku úlisného boha?
oblíbený tvor: krysa, potkan
oblíbený tvor: vrána, fénix
oblíbený tvor:
Jeho oblíbený tvor je krkavec – pták mrchožrout, který umí přivolávat Xazdarův pohled (= Smrt), ale také (lišaj) smrtihlav, noční motýl, s Xazdarovým znamením na zádech. Oba dva bývají mnohdy zabíjeni, aby si pro ně smrt nepřišla.
Dóm: Mrtvodóm, Nekrodóm, Lebkodóm
Kněží Xazdarovi se starají často o hřbitovy, protože tam, na ně čas tolik nedoléhá – všechno je pomalejší, tišejší. Pozvat Xazdarova kněze či kněžku na nějakou oslavu, veselici a tak... se rovná sebevraždě, protože ji svou averzí vůči veselí a živelnosti života přeruší – i když to patrně nikomu nedojde. Neusmívají se, protože smích a radost je vrací do života a to oni nechtějí, proto často nebydlí ve městech, ale v jejich blízkosti, aby kdyby bylo jejich pomoci, aby byli poblíž. Jejich filozofií je, že za každého smějícího se musí někdo plakat, a tak pláčou a své slzy zachytávají do misek a jednou za čas s nimi provádějí obřady. Často jsou to hrobníci, kteří v případě požádání mohou provést i pitvu či balzamování. Mnozí lidé (i věřící jiných bohů – zejména těch méně věřících) doufají, že jim pohřeb provedený kněžím Xazdara zaručí klidný, ničím nerušený spánek, což je v zásadě pravda.
Podle kněžích jiných bohů je Xadar zlý a podlý bůh smrti, nekromantie a nemrtvých, kteří narušují Řád, hniloby, plísní, snětí, rozkladu, chřadnutí, utrpení a také mu čas od času přisuzují nemoci nebo černou magii. Avšak ani toto neznamená, že jsou jeho kněží či věřící bráni negativně, jen z nich jde strach, protože víc mlčí než mluví a z jejich pohledu jde člověku mráz po zádech. Angintridovi kněží tvrdí, že rozklad je nutná součást života.
Podle jeho kněžích je to dobrotivý bůh posilujícího spánku, půlnoci, noční oblohy, tmy, průvodce po Smrti a ochránce před nemrtvými. Některé fanatické sekty jej mohou uctívat jako tvůrce nemrtvých a zhouby života obecně. Xazdar také může své služebníky a věřící poslat zpátky na svět.
Existuje však i tvrzení, o existenci jakési sekty vraždících kněžích, kteří ve dne dělají obvyklé činnosti a v noci jsou to vrazi, kteří mají jediný cíl – poslat co nejvíce lidí do Smrti.
Kostely bývaji zpravidla pod zemí, ve skále nebo na jiných místech s pokud možno permanentní tmou. Uvnitř je jen mdlé světlo z pochodní, které je navíc často tlumeno. Oltář je na pravé či levé straně od vchodu, který může být situován na jakoukoliv světovou stranu, a naproti oltáři je pohřební komnata (márnice). Uvnitř je víceméně černá barva, kterou jsou natřeny stěny i nábytek či oltář, který je údajně vyroben z lidských kostí, ale o tom se raději nemluví. Ono vůbec pobyt na tomto ponurém místě je velice náročný na psychiku. Už ste viděli lidské či zvířecí kostry v různých fázích vývoje různě naaranžované ve vší té černi? Sem tam zapálená černá svíce položená na rozkládající se ruce před nedávnem zemřelého, či v lihu uložené orgány běžným lidem nahání smrtelnou hrůzu. Proto se Xazdar uctívá v noci pod širým nebem na vyhrazeném místě bez stromů, méně často pak na hřbitově, neboť lidé se tam i do kostela bojí chodit ve dne, natož v noci.
Specialitou jejich je pohřbívání a udržování hrobů. Obřady jsou dlouhé a trvají celou noc (jak rádi jsou pozůstalí, když je léto). Mrtvé pohřbývají zásadně do země či do skály (v případě trpaslíků), protože je tam tma a je to údajně blíže Podsvětí, kde Xazdar sídlí. Xazdarovi kněží nemají v lásce Dryalu, Síria, Angintrida, Qíru a Xaraxena a jejich kněží.
Xazdar je zobrazován jako pohublý, pobledlý muž nezdravého vzhledu, jehož tvář lehce zakrývají dlouhé šedavé až bílé vlasy. Na koho se podívá svým pohledem bez bělma prý okamžitě zemře. Jeho kostnaté ruce svírají lebku bez spodní čelisti a druhou hladí nějaké nemrtvé stvoření, případně se opírá o kostěnou hůl. Sídlí v Podsvětí a často se prochází Řekou Smrti.
Xazdar je synem Aliny a Udriela, který byl zabit, a bratrem Mirýny a Rýly. Nemá v lásce stejné bohy a bohyně jako jeho kněží.
Xazdarovi kněží bývají oblečeni v černých hábitech, které mohou být zdobeny bílými svislými pruhy. Málo kdo snese jejich upřený pohled. Vydají-li se na cesty, opírají se o hůl, na jejímž konci je lebka. Často s sebou mají i lopatu a prsten se zasazeným libovolným kamenem.
Pár příkladů z filozofie kněžích: Pokoj a klid mrtvým. Smrt je nejlepší lékař. Smrt tě zbaví utrpení. Služba po smrti není prokletí. Smrt k životu prostě patří. Neplač, zase se setkáte. Ta půlnoc je tak krásná, že i mrtví (vy)lezou z hrobů.
Pozdravy: Kdy se vrátíš? Už ses vrátil? Smrt za tebou. Noc s tebou. Noc s tebou a hniloba pryč.